Ahóój z vody!

Upřímně jsem moc neměla pojem o čase, jak rychle celý týden utekl. Záchytnými body dne bylo jídlo a spánek. A to říkám s klidným svědomím.

Mezi tím tekla voda rychleji, než se vařilo v pěti lidech na dvouplotýnkovém sporáku. Břicho většinou nebolelo jinak než ze smíchu. Volejbal hrál ten, kdo jej hrát chtěl. S opalováním a odpočinkem to bylo podobně. Ráno se skákalo do bazénu, někdy v pyžamu. Kolo se tvářilo jako největší vyzyvatel; s dortíkem to šlo líp, když se nejelo do kopce.

Vodáci, krom toho, že nás naučili, jak se pokud možno necvaknout, dojet do cíle a nemít mokré vlasy (čímž zapůsobili zejména na holky), vnesli do kruhu středoškoláků základní vodácké vlastnosti a znalosti. Ty se nám líbily stejně jako zdravověda.

Týden zpátky jsem kámošce čtvrťačce nevěřila, že se mi nebude chtít odjíždět. Fakticky, nechtělo. I když, poslední rozhovor mezi náma, děckama, byl, jak se těšíme na vývar.