Čas pro knihu - nej knihy Dáši Konečné

Knížky mám moc ráda. Když náhodou zrovna nemám žádnou rozečtenou, jsem nesvá a lovím nápisy alespoň na obalech od potravin a na pastách na zuby… Chápu studentky, které čtou pod lavicí a stihnou pár stránek i mezi jednotlivými úkoly v hodině. I když se to nemá, Elenko.

Nápad paní učitelky Čechové mě nadchl. Před očima mi zavířilo hned několik mých oblíbených knih. Jako první Co život dal a vzal od Betty MacDonaldové, pak taky Robinson Crusoe, Babička, básničky od Jana Skácela, hlavně jeho Uspávanky, a taky moje pubertální četba Metráček.

Nakonec jsem si zvolila řadu detektivních románů od kanadské spisovatelky Louise Pennyové, sedminásobné držitelky Agatha Award za nejlepší detektivku roku.

První díl jsem si půjčila úplně náhodou před třemi lety v knihovně. Hodně jsem spěchala a tahle kniha ležela na pultu, její obálka se mi zdála trochu kýčovitá a měla jsem pocit, že to asi bude brak, ale vážně jsem spěchala. První dojem prý bývá správný, ovšem ne vždy. Od té doby čtu už desátý díl, který se jmenuje Daleká cesta domů. Všechny spojuje hlavní hrdina inspektor Gamache a vlastně se nejedná ani tak o romány detektivní jako spíše psychologické, kde jde zejména o emoce, lidská pochybení a uklouznutí, ale i o druhé šance a odpuštění. Kromě propracovaných zápletek, vyšetřovacích postupů, strhující atmosféry, obdivuhodného hlavního hrdiny a výtečného překladu Lenky Uhlířové příběhy nabízí ještě jeden bonus. Velmi často se v nich mluví o jídle a pití – teplé croissanty, paštiky s javorovým sirupem, sendviče a bagety s camembertem, rozteklý sýr brie, salát z melounu, máty a ovčího sýra…Takže při čtení možná dostanete hlad a určitě se budete bavit, budete žasnout, smát se i plakat.

Dagmar Konečná

Postřehy jednotlivých učitelů gymnázia o knihách, které je provázejí životem. Připojte se i vy a pošlete svůj příspěvek na .