Východ slunce aneb Jak dokáží sekundáni splnit slohový úkol

Je radost číst, když se žákům něco podaří. Sekundáni i se svými rodinnými poradci napsali poutavá líčení a přidali i nádherné fotografie. Bylo by škoda se o jejich vynikající práce nepodělit. Všechny texty najdete v příloze.

Eva Knoppová

Východ slunce

Cvrlikání ptáků za oknem tě probudí z krásného snu. Až po chvíli zjistíš, že ta pravá pohádka začíná, když se sluneční paprsky dotknou tvé kůže. Je to stejné jako šimrání peříčkem. Krajina, kterou vidíš z okna, je jak znovuzrozená. Sedmikrásky se poddávají slunci jako svému pánovi. Ranní rosa se třpytí na stéblech trávy, ve kterých se ráda procházíš, protože kapičky vody tě hladí jako ve snu, co se ti zdál. Ale v tom snu to bylo jiné… teď žiješ, už nesníš.

Slunce se mezi tvým rozjímáním vyšplhalo až nad vrcholky hor obklopující ztracené údolí. Teploučké světlo se odráží od louže a láme se jako skleněné střepy ležící pod tvýma nohama. Jakmile omylem šlápneš na to rozbité zrcadlo, ucítíš sílu obrovské hvězdy, která ti vždy vrací vzpomínky na sen.

Sen, v němž jsi jen ty a žiješ svůj život pouze podle sebe. Nemusíš brát ohledy na druhé a spoléháš s pouze na svůj rozum, který je tím jediným, co ti nikdo nemůže vzít. Pokud ti rozum řekne, že ti nic neublíží, tak tvé tělo bude dělat to, co chce tvoje srdce a v tom je to kouzlo. Srdce je mapou tvého života a nikdo nezmění cíl tvé cesty, protože se stále mění jako čas, ve kterém vyjde slunce. Jen ty znáš svoje srdce. Jen slunce ví, kdy vzplane.

Sára Augustýnová