Konečně na bedně a hned dvakrát

Velmi nabitých deset dnů mají za sebou lezci Gymnázia Jeseník. Soustředění, závody a Poslední slanění.

Celý týden naši lezci pilně trénovali ve Slovinsku a Chorvatsku v lezecky známých a oblíbených oblastech. Kromě dřiny a moknutí na skalách si zalezli v největší bouldrovce na Slovinsku, prošli hlubokou jeskyni, navštívili akvárium, koupali se v moři, viděli kouzelné vesničky a ochutnali ty nejlepší zmrzliny a olihně.

V samostatném apartmánu to kupodivu fungovalo skvěle. Uklizeno i bez připomínek, spousta nezapomenutelných okamžiků (hromadné čištění zubů na záchodě, plusové body pro Peťu…) a protože s gymláky vyrazili i studenti z jiných škol a tři mladší borci, mohli se navzájem od sebe něco přiučit. Třeba že spát bez bláta na nohách je vlastně celkem příjemné. Naši Johanku zase naučil Mates jít do toho “po hlavě“ a nebát se skočit.

Toho pak Johanka využila v první cestě v závodě Českého poháru mládeže v lezení na obtížnost v sobotu 9. 11. v Chocni a skočila si pro průběžné první místo. U druhé cesty ji zastavil až silový krok s malou nohou na vrutovém stupu. Udržela si ale první místo, z kterého postupovala do finále.

Gabče u první cesty došla síly na liště. Druhou cestu dolezla stejně jako Johanka. Do finále postupovala z druhého místa.

Ve finále Gabču přelezla třetí postupující. Johanka v rozhodujícím místě využila zkušenosti a s použitím patičky udělala pohyb těžištěm vzhůru, a tak ji bylo zapsáno +, o které přelezla soupeřku.

I dalšímu našemu závodníku se dařilo. Peťovy se konečně podařilo postoupit do finále z krásného sedmého místa. Ve finálové cestě ale přehlédl stup a celkově skončil na osmém místě.

Gratulujeme všem.

V neděli při Posledním slanění si pak naši lezci naposledy tuto lezeckou sezonu zalezli na Čerťákách, zamkli skály a pořádně se nadlábli grilovaných steaků a sýrů.

Chodbami gymnázia prostoupila Halloweenská nálada

I letos, v pátek 8. listopadu 2019, se na Gymnáziu po setmění sešli všichni zombíci, čarodějnice a další strašlivé bytosti z širokého okolí, aby vyzkoušeli svou odvahu a procvičili hlasivky vysokými tóny křiku na Halloweenské stezce, protáhli děsem ztuhlé tělo na závěrečné diskotéce či zkoukli strašidelný film v letošní novince – Kino koutku.
A jaké děsivé překážky bylo třeba po cestě ztemnělou školou překonat?

V první řadě projít chodbou osvícenou ďábelskými výrazy dýňových lucerniček, popřípadě se neleknout ostatních strašidel, malých i velkých. Dále přežít návštěvu blázince ukrytého ve sklepních prostorách, včas rozluštit heslo a neuváznout v počítačové síti, zachránit osobu posedlou ďáblem, nasbírat dostatek radioaktivního uranu a přitom se neotrávit, ve zdraví vyjít z místnosti ovládané Calaveras, čili oživlými kostrami z Mexika, mít dostatečně silný žaludek na koktejly z „Přátelské kavárny“, jejíž název  klamal zákazníky, a konečně postavit se čelem svému osudu ve Věštírně.
Pokud tohle všechno někdo dokázal, a věřte, že úspěšnost byla 100%, čekala na něj divoká Halloweenská party a něco malého k zakousnutí. No, a nakonec snad o poznání méně strašidelná cesta domů.

Doufáme, že všichni odvážní účastníci si páteční večer užili a už nyní se těší na příští ročník!

Obrovské poděkování patří všem gymplákům, kteří se ochotně zapojili do přípravy akce a svou kreativitou ji udělali tak skvělou, jako byla! Děkujeme také trojici učitelek, které v perfektním přestrojení nad všemi strašidly držely dohled – as well as our awesome English teacher Lars, who gave the event a bit of American soul in a wicked costume, thank you!
V neposlední řadě děkujeme za finanční podporu Radě rodičů GJ a rodině Míši Žerníčkové (SA) za přípravu Halloweenského občerstvení.

Podívejte se na výběr fotografií z akce, za které děkujeme Matěji Dostálovi (OA), zbytek naleznete na FB Studentské rady GymJes.
A. Štrajtová, Studentská rada GJ

Soutěž o nejpěknější dýni

Naši školu obsadily strašidelné dýně. Vyřezávali je , jako každý rok, žáci  gymnázia v hodinách angličtiny.

Naši školu obsadily strašidelné dýně. Vyřezávali je , jako každý rok, žáci  gymnázia v hodinách angličtiny. Výsledky své práce uložili v prostorách chodby , aby porota mohla odměnit ty nejpovedenější a nejoriginálnější. Nebylo to lehké. Jedna byla strašidelnější než druhá, ale vítěze jsme přece jen našli.

1. místo obsadili žáci primy A – Oskar Černoch a Jan Bandík se svým Dýňožroutem
2. místo získal tým Lucie Kvitové z TA s dýní – Pavoukem
3. místa byla dvě –Bublanina – výtvor týmu terciánek a Sněhulák vytvořený studentkami kvarty.

Také někteří studenti VG nezaháleli a zúčastnili se soutěže. Zde jsme vyhodnotili jen 1. místo, které získal tým Davida Posoldy ze třídy EA. Dýně potom dobře posloužily jako dekorace Halloweenského večírku v pátek večer.

Děkujeme všem , kteří nám své vydlabané dýně věnovali a těšíme se zase na příští rok.

Exkurze do Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži

Ráno 25. října bylo těžké. 3:55 budíček, 4:35 sraz. Na rozdíl od profesora Zelí z povídek Šimka a Grossmana jsme vlak stihli, a tak jsme nemuseli jet nákladním. Po dlouhé cestě z malého Jeseníku do ještě menší Řeže jsme stanuli před Ústavem jaderné fyziky. Po úvodní kontrole na recepci, kde nám bylo zabaveno všechno střelivo, zbraně a ostré předměty, jsme mohli vstoupit do areálu.

Vydali jsme se na cestu skrz velký areál. Cestou jsme potkali spoustu koček u těch jsme se ale zdržet nemohli, neboť jsme spěchali na exkurzi k lineárnímu urychlovači. Přesun nám neusnadnil ani vodíkový autobus, takže jsme tam museli dojít pěšky. Čekala na nás laboratoř, v níž bylo horko a dusno. Jeden z místních pracovníků nás přijal a laboratoř s námi prošel. Ukázal nám urychlovač, vysvětlil, jak funguje a obeznámil nás i s výzkumem příčiny smrti Tycha de Brahe. V tomto ústavu totiž dostali za úkol pomocí vlasů Tycha de Brahe zjistit, zda byl otráven, nebo ne (výsledek zní ne, zemřel na potíže s prostatou). Dále jsme se dozvěděli o pokusu s pivem (nejlepší výsledky měla Litovel s ohledem na množství křemíku jako prevence Alzheimrovy choroby) a o vývoji kočičího žrádla pro kočičky s nemocnou štítnou žlázou.

Z laboratoře jsme opět přes celý areál došli do jiné budovy, kde na nás čekal pan doktor Vladimír Wagner. Ten nám zajímavou formou podal další informace k výzkumu. Bohužel, jaderná fyzika je velice složitá, takže nás snad pan Wagner i jeho kolegové omluví, že jsme lecčemu nerozuměli. Nicméně zajímavý byl například světelný senzor. Senzor tak citlivý, že dokáže změřit jednotlivé fotony. Nebo taky kolizní urychlovač. Co to je? No, to je, jako bychom hodili proti sobě velkou rychlostí dvě jahody, vypadl by nám z toho košík hrušek, jablek a banánů, když by ze srážky vypadl košík mrkví, tak nás to nezajímá, protože my potřebujeme kiwi. Jo, tak přesně tak je jaderná fyzika složitá. Myslel jsem si, že existuje proton, elektron a neutron a byl jsem vyveden z omylu. Částic je tolik, že bychom se snad ani nedopočítali, napsal bych tady i názvy, kdybych si je pamatoval.

Po takovém množství informací, jsme zašli ještě s panem Wagnerem na oběd, rozloučili se a vydali se na cestu vlakem zpět domů, nebo na veletrh vysokých škol do Brna. Tak schválně, kdo půjde jadernou fyziku studovat?

Ondřej Ježek – oktáva A