Bílá pastelka 2020

Učitelé i studenti naší školy již po mnoho let aktivně pomáhají při organizaci a realizaci řady charitativních akcí. Letos je v důsledku koronavirové pandemie situace pro jejich uskutečnění komplikovaná, ale kdo chce, cestu k podpoře potřebných si vždy najde.

První z charitativních akcí letošního školního roku je Bílá pastelka organizovaná SONS ČR (Sjednocená organizace pro podporu nevidomých a slabozrakých České republiky), která má v Jeseníku oblastní pobočku. Velmi děkujeme všem, kteří byť drobnou částkou přispějí na výcvik vodicích psů pro nevidomé, zaměstnávání zrakově postižených, nácvik chůze s bílou holí i na další potřebné služby pro nevidomé. Prakticky tak zaměstnanci i žáci jesenického gymnázia mohou učinit několika způsoby. Nejjednodušším je zakoupení symbolické bílé pastelky v ceně 30,- Kč do 14. října 2020 v kanceláři naší školy, lze ale přispět i na webové adrese www.bilapastelka.cz , pomocí DMS či třeba zapojením se do sbírkových dnů v pozici dobrovolníků. Krátký videospot o akci Bílá pastelka je ke shlédnutí na https://youtu.be/Es4bi6nBwSQ.

Všem, kteří touto cestou pomohou lidem s uvedeným zdravotním hendikepem, předem moc děkujeme.

Memoriál legendy v novém kabátě

Nechce se ani uvěřit, že letos je tomu již 27 let od skonu legendárního atleta-běžce, stříbrného olympijského medailisty a především úžasného člověka, opravdové osobnosti. Na počest Josefa Odložila se běhá každoročně memoriál nesoucí jeho jméno a každý, kdož vyběhne na trasu, vzdává tím zároveň hold jeho památce.

Pořadatelé FENIX SKI TEAMU společně s jesenickým gymnáziem se sportovní přípravou se zabývali otázkou zachovati tento letitý běh na tradiční trati u Svornosti či vzhledem k upadajícímu zázemí svěřit místo pořádání závodu na Rejvíz, k chatě nesoucí jeho jméno – Férovka – horská chata Josefa Odložila. Po dlouhé úvaze a zvážení všech okolností zvítězila alternativa nových tratí a zřejmě tím zadělala na novou tradici.

Slunečné počasí jak z partesu podpořilo úsilí pořadatelů zvládnout jednotlivé kategorie a podařilo se jim to náramně, patří jim opravdu velký dík.

Jednotlivé okruhy rýsovaly svůj směr i délku po místních lukách, kde ještě nedávno hnízdil chřástal, délka 100 m od těch nejmladších až po čtyřokruhové čtyři míle pro ty nejzdatnější. Dominovaly bojové výkony plné odhodlání vítězit, ale i u těch méně zdatných se ctí jejich vůle a odhodlání. Opravdové férové hodnoty, přidaná hodnota života a snad aktuálně i ten nejlepší způsob jak odrazit nápor koronaviru.

Startovní rošt neobsazovali pouze místní sportovci, je potěšující, že přes kolizi termínu s MČR v atletice se dostavilo i mnoho především moravských a východočeských klubů i jednotlivců.

Díky i za podporu 27. ročníku od místních sponzorů, obrovskou část pak nesla na bedrech rodina Ševčíkova a Odložilova, je na nich dodnes citelně znát stopy posmutnělosti a úcty k Josefovi a je vlastně dobře, že i po letech s pokorou nezapomínají především na to dobré, vzácné, jedinečné.

Z výsledkové listiny zaslouží obdiv nejen vítězové, ač ti především, nýbrž i další na slovo vzatí bojovníci na poli sportovním. Mnoho úžasných soubojů až na samou cílovou metu strhávalo hlasivky příznivců k povzbuzování i aplausu – žádné „solné sloupy“ bez vtažení do děje soutěží...

Těžko se vybírají ty „nej“ výkony, neb jich bylo více než dosti. Pozornost na sebe strhla v předžačkách Zina Kupková, která dokázala své vrstevnice i vrstevníky udolat úctyhodným během. U mladších měli vítězové Viktor Pavelka i Beáta Mudrová na trati i tatínky a řádně zatopily soupeřům, u starších pak dominovalo duo rýmařováků Sázel – Vinohradník, zatímco u děvčat se blýskla perfektním během Julie Kouřilová. U dorostu mladšího se historie téměř opakovala, vítěz chlapců Sázel napodobil bratra a u dívek vítězně s náskokem dominovala Vinohradníková. Starší odrůstající děvčata pokořila Svobodová a s neuvěřitelným náskokem si vydobyl triumf Horník. V hlavních kategoriích nedali šanci ostatním Anička Strouhalová a Ben Vrbovský, extratřída v podání obou.

U postarších pak vyběhaný Strapek i Kabourková z Moravského Berouna rovněž vítězně, Vrbovský st. a M. Žalčíková pak o kategorii výše na stupních nejvýše.

Velká gratulace dekorovaným i těm v zákulisí – pořadatelskému a rozhodcovskému sboru. A že náhody neexistují, dokazuje v průběhu závodu jev na nebi samém – kříž vytvořený proudovými letouny, jeden by zůstal paf, kdo však porozuměl, málem oněměl...

Zhor!

(Za organizátory Květoslav Žalčík)

Jak to asi vypadá, když se seznamuje sportovní třída?

Nádherně. 19 studentů, třídní učitelka, trenéři, Férovka, běh se slečnou za krkem na Zlatý Chlum,  ranní koupel v ledové říčce, hry v lese, zkouška, jak těžký asi je balík sena, kreslení obrazu na olympiádu, běhací hry, básničky, špitání si po večerech, úsměvy, spousta bahna na botách, zapovězená slova ANO/NE, ale hlavně - nová kamarádství. Tak se držte, nová sportovko....

Trosečníci z primy A zachráněni.... všichni přežili

Stála s kamarádkou téměř vždy opodál. Tiše, jakoby tam ani nebyla. Nevynikala ve sportu a tělesných aktivitách, proto nebyla mezi prvními, když si kapitáni družstev vybírali spolužáky do týmu. Když se ostatní překřikovali, nebylo ji slyšet. Nezkazila žádnou hru, šla do všeho. Jen tak nějak po svém. V tichosti.

Večer na noční hru nechtěla. Prý místo toho nakreslí obraz, který se poslední den na schůzce s rodiči může prodat s ostatními artefakty z „Ostrova trosečníků“. Nenutili jsme ji. Také se v noci v lese bojím, tak proč bych nutila někoho, kdo nechce. V tichosti seděla s kamarádkou v jídelně a malovala, zatímco ostatní povykovali v lese a náramně si to užívali.

Na setkání s rodiči, kde i já mám co dělat, aby se mi strachy netřásl hlas, donesla jejich obraz a oznámila, že to není jen malůvka, ale že k němu složila i báseň. Bravurně ji před obecenstvem odrecitovala, jakoby tam nikdo ani nebyl. Pak dražila jejich obraz. Tak skvěle, jako by se dražbami živila. Rodiče se se smíchem překřikovali, kdo dá víc, a náramně se bavili.

Když obraz vydražila za spoustu peněz, vzala je a tiše, s plachým úsměvem, položila do třídního fondu. Ten okamžik si budu pamatovat do konce života. A ona možná také. Vyhrála. A já s ní. 

Každý jsme jiný. A každý jsme jinak krásný. A všichni máme svoje místo. Primo A, doufám, že vám seznamovací „trosečnický kurz“ pomohl si to své místo najít.

Za organizátory

H.Tunysová