Gymjeska hlásí: R.U.R. team z gymjes dobývá Andorru

Jsem Gymjeska, školní žárovka. Všechno vidím, všechno slyším a občas si říkám, že bych měla mít příplatek za riziko. Tentokrát jsem se vydala s R.U.R. teamem – Jeseník na Open European Championship VEX V5 v Andoře. Velká robotická soutěž. Velká výprava. Velká dávka zážitků, které se do školní kroniky rozhodně zapíšou.
Začalo to hned na letišti. Z Matyáše udělali omylem na letence Matúše. Nikdo neví proč. Já viděla paniku, učitelku bledou jak sníh v Andoře a maskota Zacpu, který se tomu smál.
 

Do Barcelony, kam jsme letěli, protože do Andory nic nelétá, jsme nakonec dorazili všichni – pět kluků, dva dospěláci, já a robot, který by sám zvládl obsadit v letadle nejméně dvě sedadla, jak byl veliký. Po vypůjčení auta z půjčovny jsme se do něj nacpali takovým způsobem, že i sardinky by se od nás mohly jít učit. Ale dojeli jsme.
Oslavili jsme i osmnácté narozeniny jednoho člena výpravy. V kolumbijské restauraci uprostřed Španělska. Kdo to má? Já jsem se tvářila, že mám narozky taky, ale nikdo mi dáreček nedal. Život je tvrdý.
A pak Andorra. Stoupali jsme do hor, až tam, kam už chodí jen mráz a odhodlání. A tam – soutěž. Hala studená jak mrazák, hřiště napůl postavené. Naši kluci ho pomohli dotvořit, jinak se tam staví dodnes.
Robotické boje připomínaly menší demolice. Ukázalo se, že bude potřeba změnit strategii – a tak přišla dlouhá noc. Flexa, šroubováky, sprinty ven a dovnitř, práce do půl čtvrté ráno. Sousedi už vědí, že česká výprava nespí, ona tvoří.
A výsledek? Robot druhý den připomínal Chucka Norrise. R.U.R. team skončil na děleném 5.–8. místě v celé Evropě. Klobouk dolů. Akorát tedy já žádný nemám.
Zpátky v Barceloně se prohlížely památky, jedly se mořské potvory a kdo se nesmočil v moři, byl bábovka. V březnu. Ach jo, brrrr. Ale nejsem bábovka.
Letiště nabídlo ještě jeden vrchol: kontrola kufru našeho člena, co slavil osmnáct. Obsahoval prasečí kopýtko od kamarádů. Dárek, který vysvětlujete celníkům poměrně dlouho a s výrazem člověka, který doufá, že to není na blacklist. Nakonec vše dopadlo dobře a nikdo nebyl deportován.
A tak jsme zpátky doma. Roboti přežili, kluci zazářili a já – žárovka Gymjeska – svítím dál.
Děkujeme Gymnáziu Jeseník a našim sponzorům za podporu, bez které by se tahle výprava nikdy nerozsvítila.