Jak poznat spolužáky? Kurz GO! je dobrým začátkem

Když nás ráno vítal lektor Jati,

chtěl se do své práce hnáti.

Byl to velký sympaťák,

co připravil nám adapťák.

A tak jsme bágly vzali,

na cestu se bez remcání dali.

Jakmile jsme byli v cíli,

nezbyly nám žádné síly.

Místo jídla, vody, personálu

čekaly nás sprchy bez závěsů.

Avšak neměli jsme ani páru,

že tam budem‘ bez signálu.

To je básnička našeho spolužáka Matyho, která trefně a vtipně popisuje naše první dojmy a pocity. Po pár dnech jsme si ale tak nějak zvykli a začali se sbližovat.

Byli jsme špinaví, mokří, ulepení i barevní, a přes to jsme si GO! užili. Neminuly nás totiž ani společné táboráky nebo divoká mafiánská párty.

Na týden plný nových lidí, her, zážitků a legrace budeme dlouho s radostí vzpomínat.

Jako závěr mě napadá pouze jedna jediná, pro letošní „goučko“ charakteristická fráze:

A co ta prima?

Tereza Blandová, 1.C