Trosečníci z primy A zachráněni.... všichni přežili
Stála s kamarádkou téměř vždy opodál. Tiše, jakoby tam ani nebyla. Nevynikala ve sportu a tělesných aktivitách, proto nebyla mezi prvními, když si kapitáni družstev vybírali spolužáky do týmu. Když se ostatní překřikovali, nebylo ji slyšet. Nezkazila žádnou hru, šla do všeho. Jen tak nějak po svém. V tichosti.
Večer na noční hru nechtěla. Prý místo toho nakreslí obraz, který se poslední den na schůzce s rodiči může prodat s ostatními artefakty z „Ostrova trosečníků“. Nenutili jsme ji. Také se v noci v lese bojím, tak proč bych nutila někoho, kdo nechce. V tichosti seděla s kamarádkou v jídelně a malovala, zatímco ostatní povykovali v lese a náramně si to užívali.
Na setkání s rodiči, kde i já mám co dělat, aby se mi strachy netřásl hlas, donesla jejich obraz a oznámila, že to není jen malůvka, ale že k němu složila i báseň. Bravurně ji před obecenstvem odrecitovala, jakoby tam nikdo ani nebyl. Pak dražila jejich obraz. Tak skvěle, jako by se dražbami živila. Rodiče se se smíchem překřikovali, kdo dá víc, a náramně se bavili.
Když obraz vydražila za spoustu peněz, vzala je a tiše, s plachým úsměvem, položila do třídního fondu. Ten okamžik si budu pamatovat do konce života. A ona možná také. Vyhrála. A já s ní.
Každý jsme jiný. A každý jsme jinak krásný. A všichni máme svoje místo. Primo A, doufám, že vám seznamovací „trosečnický kurz“ pomohl si to své místo najít.
Za organizátory
H.Tunysová
